Naslouchat ženám

V letech 1998-99 si britská vláda nechala vypracovat rozsáhlý výzkumný program s názvem Naslouchat ženám (Listening to Women), jehož cílem bylo shromáždit informace o hodnotách a prioritách žen, jejich postojích k prioritám sociální politiky a o bariérách, které ženy vnímají jako překážky v dosažení svých cílů – včetně problémů spojených se slaďováním práce a rodiny.  
 
Výsledky poskytly velmi rozmanitý portrét pohledů žen na problematiku zaměstnání, péče o děti i rodinnou politiku. Studie např. prokázala, že jedna třetina britských žen věří, že by se ženy měly v životě orientovat především na domácnost a rodinu a že by se neměly snažit kombinovat kariéru a děti. I v nejmladší věkové skupině žen, které ještě neměly děti, byla celá pětina přesvědčena, že je neslučitelné zároveň mít děti i budovat kariéru. Na druhou stranu dvě třetiny žen souhlasily s tvrzením, že zaměstnání je nejlepší způsob, jak může žena získat nezávislost. V otázce, zda přináší práce ženy v domácnosti stejné naplnění jako placené zaměstnání, byly ženy rozděleny – půlka souhlasila a druhá byla proti. Většina žen sama sebe neviděla jako někoho, kdo by budoval kariéru. Spíše cítily odpovědnost přispět svým výdělkem do rozpočtu domácnosti vzhledem k rostoucím nákladům na bydlení a riziku závislosti na jediném platu a hrozbě ztráty zaměstnání. Placená práce byla ve výpovědích žen často nahlížena jako finanční nutnost nebo druh „pojistky“ a nejvíce ceněna byla především pro možnost osobního rozvoje, sociální kontakty a nezávislost na druhých. Ženy daly také velmi jasně najevo, že role matky je v současné společnosti silně podceňována a že matky jsou pod silným tlakem, aby se rychle vracely na trh práce.

Výzkumy ukázaly mnohem větší rozmanitost a názorovou šíři než bylo politicky užitečné a únosné. I přes deklarovaný respekt k názorům žen si tehdy britská vláda vybrala ta zjištění, která byla ve shodě s její předchozí politikou – zvláště tou, která podporovala placenou práci jako hlavní životní náplň žen. Proč je ale pro politiky tak obtížné naslouchat skutečným přáním žen? Jedním z hlavních důvodů je, že s nimi chtějí zacházet jako s homogenní skupinou, jejíž problémy se pak dají řešit jednotnými regulativy, které nemusejí brát do úvahy různost hodnot, preferencí a životních cílů. Stejně tak i sociální vědy mají tendenci přehlížet heterogenitu preferencí i socio-politických zájmů žen, což se projevuje především nedostatkem teorií a výzkumů, které by braly vážně diverzitu jejich preferencí a konfliktních zájmů a vyvarovaly se tak ideologizování a zavádějící politizace ženské otázky, kterého jsme bohužel často svědky. Preferenční teorie je v současnosti jednou z klíčových mikroteorií, které si tyto otázky systematicky kladou.