Závěry studie

Diverzita ženských preferencí by se měla odrazit v přístupu a flexibilitě veřejné politiky, která by při řešení konfliktu mezi prací a rodinou měla brát v úvahu rozdílné potřeby a touhy žen.

Je třeba si přiznat, že politika, která by počítala s jednotným řešením pro všechny, nebude stačit. Proces tvorby sociální politiky v této oblasti bude muset být mnohem komplexnější a měl by vzít v úvahu, že rozdílné a někdy konkurenční modely rodiny vyžadují diverzifikovanou sociální politiku, která by nabídla různé typy podpory každé z preferenčních skupin. Přinejmenším bychom měli usilovat o rozvoj flexibilní a neutrální politiky, která by dala lidem svobodu volby, jak a kde podporu ze strany státu využít. Nejpodstatnější ovšem bude, jak se vyrovnáme se současnou tendenční politikou, která podporuje v mnohem větší míře ženy pracující na úkor žen, které jsou na plný úvazek jako matky.

Stejně tak je třeba zvážit, zda je podpora rychlého návratu matek s malými dětmi na trh práce skutečně vyvážená a adekvátní. Politika v oblasti slaďování práce a rodiny a péče o děti zahrnuje nemalý objem veřejných financí a její nastavení má potenciálně velmi závažné důsledky pro ženy, jejich rodiny a reprodukci společnosti. Tato politika by měla být založena na skutečném životě a nikoli sociálním inženýrství. Vládní strategie zvyšování zaměstnanosti žen prostřednictvím rozšiřování sítě předškolních zařízení má podle preferenční teorie jen omezený dopad. Dr. Hakimová ukazuje, že je rozhodnutí žen, zda se po narození dítěte vrátit do práce či ne, determinováno primárně jejich hodnotami. Jedná se prvotně o otázku postojů než okolností (jakkoli není možné popřít i jejich vliv), která závisí na pohledu žen na vlastní identitu – buď se vidí hlavně a především jako matky nebo jako pracující ženy, které mají děti.

V rozporu s feministickou rétorikou by mnoho žen preferovalo pracovat na částečný úvazek nebo se z trhu práce zcela stáhnout, kdyby k tomu měly možnost. Každopádně by chtěly se svými dětmi, zvláště když jsou malé, trávit více času doma. Proto je pro český kontext z hlediska zvyšování zaměstnanosti žen a sladění práce a rodiny klíčová taková restrukturalizace pracovního trhu, která radikálně rozšíří nabídku zaměstnání na poloviční úvazek či obdobných forem zaměstnání a to jak formou legislativních změn nebo přinejmenším odstraněním systémového ekonomického znevýhodnění práce na částečný úvazek.

Ne každá žena touží za každou cenu budovat svou kariéru jako většina mužů. Tato skupina žen existuje, ale není většinová. Vládní politika by toto měla respektovat a počítat s tím, že diverzita preferencí zůstane silná i přes rétoriku a očekávání některých feministických proudů. Měla by maximalizovat možnost volby žen zvláště v prvních třech letech věku dítěte a vyvarovat se takové politiky, která by jejich volbu předurčovala ať už tím či oním směrem.

Tato studie byla publikována v brožuře Po čem ženy touží? Ženy, práce a možnost volby od autorů Mgr. Jiřího Ungera a Mgr. Veroniky Dziamové